Montáž a údržba

Se vstupem moderních systémů řešení výplní stavebních otvorů došlo k prudkému zvýšení kvality zabudovávaných oken a dveří zejména v oblasti úspor tepelné energie a zvukové izolace. Většina systému ať již ze dřeva, plastu, nebo hliníku dnes splňuje i velmi náročné požadavky na stavebně- fyzikální parametry a zejména splňují i předepsané normy. Je tomu mimo jiné také proto, že výrobci jsou povinni předkládat své výrobky ke kontrole a certifikaci, aby mohli prokazovat splnění požadavků na výrobky pro stavebnictví. Dá se tedy konstatovat, že výrobky vesměs splňují náročné technické požadavky, ale přesto výsledek nemusí být tak dobrý jak zákazník očekával, nebo dokonce může se projevit zcela opačně i jako zhoršení původního stavu pokud se jedná o rekonstrukci. V praxi se ukazuje, že tato skutečnost mívá dvě příčiny.

Prvou z nich je chyba v plánování – pro objekt se navrhnou a vyrobí okna, která z nějaké příčiny např. pro předimenzované rozměry, nebo špatnou volbu skla či typu kování, nebo podceněním nutnosti větrání místnosti nemohou dostatečně plnit svou funkci.

Druhou a podstatně častější příčinou je zpravidla nesprávně provedená montáž. Chyby vzniklé špatně provedenou montáží mohou vést až k odmítnutí výrobku, nebo celkově negativnímu hodnocení jinak velmi progresivní technologie, což je velmi citlivá záležitost pro výrobce oken. Přitom zabudovávání oken a dveří je standardní postup při kterém je nutno respektovat určitá základní pravidla. Právě jejich podcenění ze strany montážních firem bývá příčinou špatného výsledku. V další části příspěvku budou popsána a ozřejměna právě tato základní pravidla tak, jak se uplatňují při montáži plastových oken.

Pro správné provedení montáže je třeba v rámci přípravy pečlivě zvážit všechny aspekty záměru:

  • stavebně fyzikální (a klimatické) vlastnosti objektu
  • princip napojení oken na těleso stavby
  • princip utěsnění spoje
  • zvukově a tepelně izolační vlastnosti spoje
  • speciální problémy napojení

STAVEBNĚ FYZIKÁLNÍ PRINCIPY PROBLÉMU

Stavebně fyzikální hledisko zahrnuje ochranu před únikem tepla, ochranu před vlhkostí a vnějším hlukem. Cílem je samozřejmě zajistit pro uživatele bytu – příjemné a zdravé klima – chránit stavební konstrukci před poškozením vlivem klimatických podmínek – snížit spotřebu energie na vytápění všechny tyto požadavky je potřeba splnit v podmínkách působení vnitřního a vnějšího klimatu. Všechny pochody, které se na styku těchto klimatických rozhraní odehrávají jsou vyvolány tepelným prouděním vzduchu.

  • V uzavřeném vnitřním prostoru dochází k neustálému pohybu vzduchu a jeho výměně mezi teplejšími a chladnějšími místy v místnosti. Tímto pohybem se také mění tlak vodní páry a to tak že se mění stupeň nasycení, tedy relativní vlhkost vzduchu. Jestliže relativní vlhkost dosáhne 100% dochází ke kondenzaci vodních par.
  • Kondenzace vlhkosti, nebo orosení povrchu okenní konstrukce tedy může být důsledkem skutečnosti, že výrobek má příliš nízké tepelně izolační vlastnosti, neboli vysoký koeficient prostupu tepla a teplý, vlhký vzduch se na jeho povrchu ochlazuje do té míry, že relativní vlhkost překročí 100%, a nadbytečná vlhkost se vysráží. Orosení zejména okrajů výrobků však může být i důsledkem toho, že výrobek sám, ač má velmi dobré izolační vlastnosti a nízký koeficient prostupu tepla je nekvalitně namontovaný, spárou po obvodu výrobku proniká do místnosti studený vnější vzduch,který povrch okraje okna či dveří ochlazuje a tak i zde může docházet ke kondenzaci.
  • Kondenzace se nemusí vždy projevit na povrchu plastového výrobku. Daleko horší je když dochází ke kondenzaci ve spárách a v dutých prostorech uvnitř tělesa stavby.

Základní požadavek na montáž výrobku do stěny:

  • nízká K-hodnota výrobků
  • žádná kondenzace vody

Základní principy spoje okno – stěna:

Při zabudovávání oken a dveří do stěny musí připojovací spára jako místo spojení mezi stěnou a oknem (dveřmi) splňovat vysoké požadavky:

  • Těsnost. Zevnitř musí být spára trvale těsná pro vzduch a zabránit tak průchodu vlhkostí do vnitřního prostoru stavebního tělesa jak difúzi tak i vedením.
  • Tepelná izolace. V prostoru spáry či styku výrobků a stěny nesmí vznikat tzv. tepelný most. Pod tímto pojmem rozumíme použití materiálu s výrazně vyšším koeficientem prostupu tepla, tedy s lepším vedením tepla.
  • Zvuková izolace. Je také velmi závislá na kvalitě spáry. Pokud je spára průchodná pro vzduch je průchodná i pro zvuk a zvukově izolační vlastnosti stěny i vmontovaného výrobku tak mohou být zcela znehodnoceny.
  • Přenos sil. Spojovací spára musí umožňovat i přenášení sil mezi oknem a stěnou. Jedná se o síly vznikající v důsledku otřesů, tepelných pohybů – pnutí a síly způsobené manipulací s oknem.
  • Těsnost proti dešti. Z vnější strany je spára ponejvíce namáhána působením střídajících se teplot, UV zářením a působením nárazového deště. Tepelné pohyby, UV záření, teplota, to vše může způsobovat drobná poškození vnější strany spojovací spáry. Důsledkem by pak mohlo být proniknutí vody do spáry při dešti. Působením větru by se mohlo pronikání vody ještě zesílit.

Možnosti umístění okna ve zdivu:

Velký vliv na tepelně izolační vlastnosti montovaných oken má také jejich umístění. Ve většině případů je stavební hloubka oken podstatně menší než tloušťka stěny. V zásadě je tedy možné vytvořit tři typy jejich umístění. Rozdíly mezi efektivitou jejich uložení ve stěně jsou nejlépe vidět ze tří příkladů pro něž byly provedeny tepelné propočty průběhu izočár.

Z hlediska polohy tyto příklady jednoznačně prokazují, že nejvýhodnější je umístění oken uprostřed zdi. U víceplášťového zdiva je vždy výhodnější osazení okna v oblasti izolační vrstvy.

POSTUP MONTÁŽE OKEN

Před provedením montáže je potřeba provést a zkontrolovat:

  • Porovnání mír oken a otvorů. Může dojít ke špatnému zaměření výrobku, nebo někdy i vybouráním původního okna se otvor podstatně změní. Občas se vyskytují i chyby při dispozici oken. Na místo stavby se doveze okno, které patří jinam. Tomu lze zamezit přesným značením oken již v procesu výroby.
  • Kontrola dovezených oken. Jsou všechna okna v pořádku? Okna by se měla kontrolovat zásadně ještě před, nebo v průběhu nakládky. Může se však stát, že i transportem se může okno poškodit (např.: rozbít sklo, nebo kování) a pak je lépe okno opravit před montáží.
  • Je okno připraveno pro konkrétní otvor? Jsou k dispozici všechny nezbytné doplňky (parapety, rozšiřovací profily, krycí lišty)?
  • Jak je připraven stavební otvor? Je nezbytné provést kontrolu rozměrů i rovnosti stavebního otvoru. Po celém obvodu musí být dodržena domluvená tolerance.
  • Je příslušná část stavby zpřístupněna investorem? Při pojednání montáže je potřeba domluvit a promyslet jak se okna budou na stavbu dopravovat, jaké zabezpečovací prostředky budou k dispozici – lešení, vymínit si dostatek prostoru pro montáž a upozornit investora jakým způsobem se může k čerstvě namontovaným oknům chovat.

Odstupy upevňovacích bodů

Základním požadavkem na upevnění je to, že okno musí být upevněno tak, aby neohrožovalo životy a bezpečnost lidí. Montáž musí respektovat všechny síly působící ve spoji okna s tělesem stavby. K bezproblémovému přenosu všech sil je třeba dbát na náležité upevnění. Základní v praxi využívaný způsob upevnění.

Dodržení odstupů při montáži zabraňuje deformacím rámu pnutím, pokud by tyto síly nebyli dostatečně zachyceny může to v extrémním případě vést až k prasknutí rámu.

Usazení a fixace

Před konečnou fixací oken dle 2.1 je potřeba zkontrolovat zda je garantována minimální šířka spáry, zda je místo pro umístění distančních podložek, je okno vodorovně a svisle vyváženo.

Spára po obvodu okna je velmi důležitým činitelem úspěšné montáže. Spára musí umožnit zachytit změnu délky profilů působením teploty – tzv.: tepelnou dilataci.

V případě, že není zajištěna po celém obvodu minimální šířka spáry, nesmí být montáž provedena.

Tyto požadavky vycházejí z tepelné roztažnosti profilů působením teploty.

Vypodložkování

Před vlastním uchycením a připevněním oken ke zdivu je třeba okna na předepsaných místech podložit. Vypodložkování se provádí pomocí nosných a distančních podložek. Ty se musí uspořádat tak, aby nebránily tepelné roztažnosti profilů a aby odpovídaly typu a funkci okna (vyklápěcí otvírací posuvné atd.), a aby poskytovaly i dostatečný prostor pro upevnění.

Síly, které působí na rovinu okna se musí pomocí nosných podložek přenést na těleso stavby. Podložky však smějí být namáhány pouze na tlak. Hmoždinky a kotvy sami o sobě nejsou pro přenos sil dostatečné. Při podkládání je třeba dbát na dostatečnou pevnost rámu a na správné uspořádání nosných podložek oblasti rohů, sloupků a příček.
Jako nosné podložky lze používat např.: obvyklé zasklívací podložky nebo destičky ze dřeva. Klínky, které se používají jenom jako pomůcky při vsazování a vyvažování oken se musí bezpodmínečně po upevnění odstranit.

Způsoby upevnění

Upevňování se provádí v odstupech. Důležité je zvolit si i příslušnou upevňovací techniku. V podstatě lze volit ze tří nejrozšířenějších technik:

Kovová hmoždinka
Je namáhána na střih, tah i na ohyb. Při použití těchto spojovacích elementů je třeba vycházet z pokynů výrobce. Výhodou hmoždinky je že dovoluje jemný pohyb rámu v důsledku roztažnosti. V práci se ponejvíce používají hmoždinky od průměru 8 mm do 10 mm. Hmoždinky použité ve spodní části rámu se musí dokonale utěsnit proti vodě.

Minimální hloubka zakotvení je alespoň 30 mm
Hmoždinky jsou vhodné pro beton, cihlové zdivo, pískovec, porobeton i přírodní kámen.

Turbošroub:

Bývá tak označován speciální šroub, který se přímo bez hmoždinky upevňuje do zdiva. Pracuje se s ním podobně jako s kovovou hmoždinkou, ale není nutné vrtat větší otvor. Na zatížení se šroub chová jako hmoždinka. Rovněž i zde je v případě použití do spodní části rámu nutné provést utěsnění.

Minimální hloubka ukotvení je 30 – 60 mm.
Vhodné pro beton, cihlové zdivo, porobeton, přírodní kámen.

Kotvička 
tak je označován plechový výlisek, který se uchytí do spodní časti profilu rámu na jedné straně a na druhé straně se příslušně vytvaruje a upevní ke zdivu. Toto řešení je relativně velmi flexibilní a tak umožňuje odpružení jemných pohybů mezi oknem a zdivem. Kotvička může přijmout a zachytit jenom síly kolmé k rovině okna. Používá se všude tam, kde odstup hmoždinek od okrajů zdiva by byl velmi malý, nebo by nebyla zaručena možnost utěsnění hmoždinek, nebo stavební řešení zdiva jiné uchycení nedovoluje. Kotvička umožňuje provést uchycení mimo osu rámu, což může být výhodné při umístění oken do prostoru izolace.

Postup montáže:

Kotvička se šikmo zasune do drážky ve spodní části rámu a zatlačením zaklapne do drážky. Přesto že kotva drží v rámu dobře je vhodné ji ještě dodatečně připevnit samořezným šroubem . Na kloubu otočný plechový držák se nastaví do požadované polohy případně se ještě dotvaruje a připevní klasickou hmoždinkou ke zdivu.

PRAKTICKÉ POKYNY PŘI UPEVNĚNÍ A TĚSNĚNÍ

Upevnění vždy musí být provedeno mechanicky. Pěny a lepidla, nebo podobné materiály nejsou pro upevnění přípustné. V laické veřejnosti občas vzniká dojem při povrchním pozorování montáže, že okna se jednoduše upevní či zachytí ve stavebním otvoru pouze PUR pěnou. Před takovým konáním je třeba co nejdůrazněji varovat, nemůže to skončit jinak než katastrofou.

Základní pravidla a zkušenosti pro mechanické upevnění:

  • Vrtat, nikdy nenastřelovat
  • U kovových hmoždinek používat vždy prodloužení vrtáky, aby nemohlo dojít k poškození rámu hlavou vrtačky.
  • Dát pozor na délku a nosnost hmoždinek – Pro hmoždinky používat vhodné šrouby.
  • Dodržovat vzdálenost od okraje zdiva a osovou vzdálenost v závislosti na materiálu dle výrobce.
  • Šrouby utahovat rovnoměrně bez protažení. Používat šroubováky s omezovačem otáčivého momentu.
  • Využívat nosné podložky.
  • V žádném případě neupevňovat pomocí hřebíků i speciálních, neboť se nedá zaručit stálost upevnění.

Po upevnění:

  • Odzkoušet zda jsou všechny hmoždinky pevné.
  • Zkontrolovat vodorovné a svislé vyvážení.
  • Odstranit pomocné klínky.
  • Vyčistit spáry (odstranit zbytky po vrtání) a případně je i opravit.
  • Vyzkoušet plnou funkčnost okna.

Klíny, které byly použity pro vyrovnání nejsou nosné podložky a musí se po upevnění odstranit!

Základní pravidla pro utěsnění:

Odborné utěsnění spáry tepelně izolační vrstvou způsobí, že teplota na vnitřní straně nepoklesne pod kritickou hranici a nedojde k nebezpečí rosení až vzniku plísní. Jako tepelně izolační materiály pro těsnění spáry se používají:

  • plnící pěny většinou na bázi PUR
  • minerální pěny, skelná vata aj.
  • samolepící izolační pásky

Plnící a izolační materiály nesmí dodatečně reagovat, poškozovat rám a těsnící materiál, nesmí vylučovat škodlivé látky.

Plnící pěny:

Plnící pěna slouží pouze k izolaci, ne pro upevnění!

  • Před nanesením pěny se musí spára očistit od prachu
  • Je vhodné spáru navlhčit vodou.
  • Nevypěňovat při teplotách pod + 5oC
  • Pozor! Kontrolovat množství plnící pěny ve spáře. V důsledku přebytku pěny a dodatečné reakce by mohlo dojít k deformaci rámu.

Minerální izolační hmoty:

Používají se stále méně, neboť práce s nimi není tak pohodlná. Musí se natlačit do spáry velmi natěsno.
I tak pro zajištění zásady dokonalé těsnosti se tyto materiály používají v kombinaci s těsnícími tmely na bázi silikonu, nebo akrylátu. Těsnící tmely se nanášejí pomocí pistole stlačující tubu s tmelem přímo do prostoru spáry. Poté se rozetře pomocí speciální stěrky a zahladí.

Těsnící pásky
Elastické těsnící pásky působí elastickým tlakem na boky spáry. Z důvodů ochrany proti vlhkosti se mohou požívat pouze vodotěsné, nebo impregnované pásky. Základem utěsnění je kompresní poměr pásky. Zpravidla se pohybuje okolo 20%.

Při použití těsnících pásků je třeba:

  • zarovnat spáru, neměly by tam být větší nerovnosti přes 3-5 mm
  • spojovací místa řezu do pravého úhlu
  • přesně vyměřit jednu stranu po druhé
  • ponechat si rezervu pro rozpínání a rozdělit ji rovnoměrně na obě strany ( na 1m, 1 cm přídavek)
  • nikdy neutěsňovat průběžným pásem po celém obvodu rámu okna
  • čas zpětné rozpínavosti t.j. čas po kterém se pásek rozepne – uvolní na svou původní velikost je závislý na teplotě.
  • pásky je třeba skladovat při teplotě 10 – 18oC

Izolační fólie

Izolační fólie dovolují utěsnění, které současně:

  • umožní plošné vyrovnání pohybů mezi stavebními díly
  • slouží jako povětrnostní zábrana
  • trvale brání proniknutí netlakové vody

Toho se v praxi dosahuje nejčastěji pomocí těžkých fólií na bázi polyisobutylenu, nebo podobných materiálů. Tyto materiály mají rozhodující význam při řešení spodních napojení, vícevrstvého zdiva s izolačním jádrem a při řešení prahů dveří.
Praktické pokyny:
Při navrhování spoje je potřeba věnovat zvýšenou pozornost formování rohů, které se nejčastěji lepí, nebo svařují.
V oblastech, ve kterých se musí zabezpečit trvalá těsnost je nezbytné ji řešit i mechanicky. V praxi se osvědčuje i kombinace s komprimovanými pásky. Odolnost vůči parám a vlhkosti u tohoto materiálu je dostatečná na to, abychom izolační fólie mohli pokládat za bariéru proti vlhkosti.
Při použití fólií je rovněž nutné věnovat pozornost i vyrovnání tlak par jinak by mohlo dojít k poškození izolace. Otvory na vnější straně ještě na stavbě zkontrolovat!

Napojení omítek a obklady zdiva

Nejlépe již při zaměřování, ale nejpozději při montáži oken se musí prozkoumat stav omítek:

  1. poklepáním – dutiny
  2. odhrnutím – hrubost zrna
  3. seškrabáním – pevnost omítky

Základ omítky v oblasti napojení musí být pevný, rovnoměrně savý, bez prachu a mastnoty. použití vyrovnávacích omítek – malt:

  • základ omítky je třeba pořádně namočit
  • původní a vyrovnávací omítka mají mít stejné zrno
  • novou, nanesenou omítku je třeba za teplého suchého a větrného počasí udržovat vlhkou.

Omítky nesmí být přímo napojeny na rám, protože se nedovedou přizpůsobit jemným pohybům rámu. U omítek je možné použít pouze těsnící materiály, které při 25% roztažnosti vykazují napětí menší než 0,2 N/mm2, jinak vzniká nebezpečí utržení omítky.

Zásady uvedené v tomto příspěvku jsou obecně platné a ve větší, či menší míře musí být respektovány při montáži plastových, ale i jiných typů oken. V pojetí firmy GEALAN je tato problematika dále propracována pro speciální případy napojení. Výrobci oken mají k dispozici typizovaná řešení pro různé varianty umístění oken v plášti objektu Hlavní zásadou přitom je, aby kvalitní a technicky vyzrálý výrobek ať již okno, nebo dveře byly adekvátně zamontovány, aby byla zajištěna plná funkčnost výrobku a spolehlivost splnění garantovaných parametrů. Plastové okno, nebo dveře jsou sami o sobě dokonalé výrobky, které mají řadu funkčních výhod, avšak teprve odbornou a pečlivou montáží mohou splynout s fasádou budovy a vytvořit tak jeden kompaktní celek, který bude nejen esteticky působivý, ale bude splňovat i moderní stavebně-technické požadavky.

Zpracováno s využitím „Příručky č.3 – Montaže“, vydavatel GEALAN, aplikační oddělení.